"Má takovýhle ruce! A víš proč? Protože bere ty zelený, toxický!"
Není žádná novinka, že lidé rádi pomlouvají, zvlášť pokud si mají potřebu léčit ego. Posilovna je takových pomluv plná, protože každý chce mít větší biceps než ten druhý a i když to někdo scho)vává za různé racionalizace, proč nechce být větší, když mu to neroste, tak velkou i malou ruku na srdce, každý by rád ruce jako Arnold. Stejné platí pro benchpress, kdy by každý rád zatlačil 150 kg v sérii, ale pokud to někdo tlačí a ostatní ne, hned se stane terčem pomluv a spekulací "Co tam poslal, protože to není normální takhle zvedat". Ano, teď mluvím o sobě, ten terč jsem já sám. Bohužel nemáme v posilovně lepší, takže jsem jako "jednooký" mezi "slepými" král. Jenže dotyčný "pomlouvač" se nezeptá ani jak trénuji, jak dlouho a hlavně, že jsem poprvé na bechpress zatlačil s 55kg tělesné váhy rovnou 10 opakování s 50kg a ještě celkem snadno. Jestli někde mám talent tak v tlaku, ale to je asi tak všechno. No, možná ještě shyby docela zvládám a na veslu mám celkem dobré časy, tady se hodí dlouhé nohy a ruce, mám delší dráhu v záběru. K výšce těla mám ruce poměrově skoro jak Phelps, bohužel už nemám ty Olympijské medaile. Dále se skvěle moje dlouhé ruce hodí i jinde, nemusím se skoro ohýbat, když mi něco spadne na zem, ale ty svaly natažené na tak dlouhé kosti vypadají trochu na somálský způsob... Každý máme něco, ale většinou hlavně výmluvy.
Mnoho lidí však k těm výmluvám ohledně budování těla má pádný argument. "Oni rostou, protože berou anabolika a hlavně ty toxický"! Bohužel žijeme ve světě, kde vetší je zdánlivě lepší a není se tedy čemu divit, že vetší, ačkoliv anaboliky zvětšený biceps budí obdiv, když ještě větší silikonová prsa vykroutí hlavu nejednomu člověku (ano koukají i ženy). Jenže, kdo je bez čapího stínu,nebo křišťálu aby mohl druhé soudit? Nebudu vám zatěžovat mozek, nikdo! Takže lepší si hledět svého a žít si po svém, což je vlastně dneska docela umění.
Anabolické steroidy jdou léky a oproti jiným velmi bezpečné, jejich nebezpečí spočívá z podcenění vedlejších účinků, které přicházejí postupně. Jako je poškození srdečně-cevní soustavy, změny nálad a narušení osobních vztahů, narušení vlastní produkce hormonů a snížení plodnosti. Anabolika a především orální jsou zátěž na játra, ale ty mají schopnost regenerace, takže játra nejsou největší problém, ale ve vzácných případech muže vzniknout peliosis hepatis, což je tvorba anomálních cevních útvarů a ještě vzácněji rakovina jater a jak s tím souvisí ty "zelený toxický"? Zcela přímo, jedná se totiž orální anabolický steroid, který se používá při léčbě HIV a aplastické anémie tj. oxymetholon.
Kde vzal oxymetholon pověst toxické látky? Jednoduše na začátku byl člověk, který o něm očividně nic nevěděl a napsal jeho profil na internet a dál už stačí CTRL+C a CTRL+V. Goebbls by měl radost z dobře odvedené práce.
Jak vznikla pověst enormní toxicity oxymetholonu je záhada. Možná se na tom podílí jeho velká účinnost co do nárůstu tělesné hmotnosti a nebo vysoký obsah účinné látky na tabletu, kdy oproti jiným jedna tableta obsahuje 50 mg, kdežto u oxandrolonu jen 10 mg. Každopádně taková pověst je zcela nezasloužená. Oxymetholon samozřejmě není něco pro "takové domácí zobání" a má vedlejší účinky jako každý lék a proto by měl být užíván jen pacienty pod dohledem a z indikace lékaře. Nicméně pro léčbu aplastické anémie, nebo s HIV spojeným chátráním těla je neocenitelným, bezpečným a účinným lékem[1].
Toxicita o které je řeč se týká jater, která jsou orgán, přesněji žláza s vnitřní sekrecí, která zajišťuje ústřední uzel tělesného metabolismu a díky neustálemu poškozování během historie našich živočišných předků jsou stále schopná fenomenální regenerace. Takže je velmi těžké je skutečně a trvale poškodit, i když mnozí to dokážou během několika let pomocí alkoholu. Oxymetholon jako většina orálních anabolických steroidů je na 17-uhlíku alkylovaný a vykazuje jednu vlastnost a to stížený metabolismus, který umožňuje orální účinnost a zároveň klade nároky na jaterní buňky (mají více práce je vyloučit), ale to nejpodstatnější je, že mění vlastnosti žluče do které se inaktivovaný oxymetholon tzv. po glukoronidizací vylučuje. Žluč se stává hustou a špatně teče z jater a tím dochází k poškození jaterních buněk, zvýšení jaterních enzymů a při kompletním ucpání k hromadění žluči v játrech, neschopnosti vylučovat bilirubin a průniku žlučových barviv do krve, což vede k cholestatické žloutence. Což se projeví jako žluté zabarvení oči, kůže a velkým svěděním po celém těle, tmavou močí, světlou stolicí, hubnutím, nechutenstvím, nevolností, zvracením a průjmy (příznaky mohou být vyjádřeny v různé míře). Nicméně před tímto stavem, vám už delší dobu dobře nebude, takže je stále dost času vysadit a symptomy odezní. Dobrá zpráva je, že i když skončí uživatel ve stavu cholestatické žloutenky dojde po vysazení k úplnému návratu jaterních funkcí, bez trvalých následků[2].
Oxymetholon je jedním z nejsilnějších anabolických steroidů, ale není tím co nese největší riziko jaterní toxicity, i když takovou pověst má. Naopak ten který je považován uživateli za bezpečný, ale je velmi toxický je stanazolol. Dále skutečný hazard jsou prohormony, látky které nemají ani známy profil vedlejších účinku na zvířatech a bohužel jsou prodávány ještě ve směsích o několika látkách. Polknout takovou kapsli směsi prohormonů je skutečně akt velké odvahy, nebo spíš důkaz velmi nízkého intelektu.
Rozšířená představa, že anabolika jsou nebezpečná především pro játra je mylná a pravé nebezpečí je skryto ve vlivu na cévy a srdce. Bohužel zde nenastupuje poškození rychle s jasným klinickým obrazem, který při vysazení a léčbě bez následků odezní, ale pozvolna a skrytě a když se projeví klinicky patrné příznaky jsou již změny často trvalé a bohužel nevratné, ale to je na jiné povídání.